Stále se něco děje...

a tak není moc času na blog.

Od konce ledna makám  na rodokmenu mojí a mého muže rodiny.

Dostala jsem se na obou stranách do roku cca 1660, což považuji za velký úspěch. Bádala jsem v matrikách, ebadatelnách v Praze a přilehlém okolí, v Kardašovy Řečici, Olomouci, prostě všude, kde máme příbuzenstvo. Krůček po krůčku jsem sestavovala v MyHeritage rodokmen a za opravdu největší úspšch považuji ten, že jsem mému zemřelému tchánovi našla maminku. Ono by se řeklo, proč velký úspěch, ale ono to tak fakt je. V rodném listu měl děda napsáno, že se narodil v Praze a že byl nemanželským synem Anny, a u ní byl křížek. Vůbec se o ní nic nevědělo, jasně, datum narození, že byla také nemanželskou dcerou, to jo, ale nic víc. Kde zemřela, kolik jí bylo let, prostě nic. Ale vycházela jsem ze vzpomínek dědy, že si na ní vůbec nepamatuje a že byl od malinka podle dokladů pár let u pěstounů a pak v sirotčinci. Děda se narodil 2.12.1927. Hodně mi pomohlo, že jsme věděli, kam spadaly obě ženy podle římskokatolické církve. A to byla farnost v Mnichu dříve Mich.

Každý den jsem seděla několik hodin u počítače a hledala ji v matrice zemřelých, a nic. Děda se narodil u Apolináře, tak jsem hledala tam, kdyby náhodou zemřela při a nebo po porodu a zase nic. A podle toho, že rodila v Zemské porodnici - U Apolináře, tak jsem se ještě koukla do Všeobecné nemocnice.  A podle vyprávění dědy, že si na ní nepamatuje, tak jsem přemýšlela v kolika letech bych si já jako dítě vzpomněla na něco z dětství. Šla jsem časem pozpátku, tudíž 1929 a níž. Stále nic, už jsem byla nešťastná, že dědovo přání, co se stalo s jeho maminkou nezjistím. A když jsem se blížila k roku 1928 byla beznaděj ještě horší. Už jsem si říkala, ještě to tedy dojedu k jeho narození a končím, a najednou tu byla, začala jsem bulet jako želva. Já ji našla, fakt našla. Zemřela měsíc a půl po dědově narození, v 19 letech po otravě amoniakem.

Musela to být nešťastná náhoda, jelikož, když by to byla sebevražda nebo vražda, tak by se to vyšetřovalo policií. A u ní nebyla žádná poznámka. Ještě teď bych bulela. Holka nešťastná, mladá s nemanželským synem a tohle. Ani nevíme kde je pohřbena, ale hned jak se uklidní situace v téhle koronavirové době, tak to zjistím.

 Kvůli jedné poznámce z magistrátu Prahy v knize narozených u Anny si myslíme, že Marie dceru  odložila. Jméno její matky jsem později našla v matriční knize oddaných, že se rok po narození naší Anny vdala a měla dceru Johannu. Žádná zmínka o Anně, jak se to všude v knihách zapisovalo. A i její kolonka v knize zemřelých je prázdná,  i to by odpovídalo naší představě, že byla odložena a tudíž nikoho neměla. Ještě bude hodně pátrání.

Ono to v té rodině nebylo vůbec jednoduché, sama Marie, matka Anny přišla o svou matku když jí byly necelé dva měsíce, její maminka zemřela v 28 letech po celkovém vyčerpání po porodu, to vše jsem zjistila v matričních knihách. Neměla to ani jedna v životě jednoduché. Ale naše Anička na tom byla nejhůř. 

Na hledání předků už jsem dlouho myslela, schraňovala jsem data, fotky, ale nebyl nějak čas se dokopat. A poslední impuls byl, když na facebooku mému muži napsala paní soukromou zprávu, zdali nepochází z Kardašovy Řečice, že mu připomíná strýce z rodiny a bylo vymalováno. 

Manžel si s paní dopisoval a my se synem hledali příbuzné.

Dodnes si s paní píšeme a čekáme, až se uvidí se strýcem a dá nám vědět.

Co se má stát, se stane. I v tomhle případě.

......

Hezký večer všem.

El.