Včera malé radosti,
a dneska pro změnu větší starosti...
Hlava rodiny se rozhodla, že mi zvelebí pracovnu a tudíž se sjednotí podlaha, aby byla stejná jako v kuchyni. Nic jsem proti tomu nenamítala, ba naopak, docela se těšila...
Ovšem jen do té doby než jsem si bláhová uvědomila, co že mě to čeká.
Achach....
Samo se to nevyklidí, že.
Tudíž jsem měla celé dopoledne o zábavu postaráno. No ještě že nám zbylo ragú...
Hlady neumřeme!
Tak teď využívám času, že nám přijel pomoct syn, a oba odjeli do OBI.
Držte si klobouky, jedeme s kopce...

Skříně plné věcí na scrap, korálkování, decoupage, za zavřenými dveřmi skříní jsou látky, v krabicích výztuže, příze, ubrousky...
Docela masakr... 

 ....dále následuje pohled do vyklizených skříní a polic...

 ....kampak to všechno zmizelo? 
No přeci do pokoje pro hosty... doufám, že se k nám nikdo nechystá... a i kdyby, stan to jistí.
Pláču, pláču sůl....už jen z toho pohledu. Já to nechci uklízet, ne a ne.

 ...a kam se skříněma... do jídelny.

No a by to nebylo tak jednoduché... nemáme tušení co se stalo s betonovou podlahou, že je tak popraskaná a ďolíkatá. Pravda, je pod ní sklep, ale ten snad za tu hrůzu nemůže.
 A hlavně je to jen v jednom místě zhruba 2x2m a jinde ne.

Tak je jasný, proč jsem sama doma a kluci v Obi.  
A to jsme se těšili, že za víkend bude hotovo...
Pěkný víkend.
El.